Jsme čtyřčlenná rodina (máme dva čerstvě plnoleté syny) žijící pod hřebenem kopce, který se vypíná mezi městem Rožnov pod Radhoštěm a Valašskou Bystřicí v srdci Beskydských kopců. Celkový náhled na naše "vrabčí hnízdo" získáte ze záhlaví těchto stránek - malý dům, velká hospodářská budova, která v sobě skrývá maštal, ovčín, kurník a spoustu úložného prostoru pro seno a slámu, kruhová ohrada pro výcvik koní, lány luk, ovocné stromy (především slívy a špendlíky, ze kterých pálíme báječnou slivovici, když se najde dobrovolník, který ovoce včas posbírá) a sem tam kousek pole, na kterém pěstujeme pár řádek brambor. Zima tady na horách bývá někdy tuhá, jak můžete vidět z fotek na této stránce, ale my bychom naše bydlení a styl života neměnili. I když už někdy na hromady těch "bílých s...", jak praví lidové vtipy, a následně haldy bláta nadáváme, což je obzvlášť tehdy, když už sníh není kam odhazovat a koně se jím při prohrnování brodí po prsa. Ale léto, když se vydaří, je tady na horách úžasné. A navíc, kde jinde bychom mohli mít a chovat koně, smečku psů a stádo oveček? Koně k našemu životnímu stylu patří odedávna - pár těžkých koní (v současné době to je černý valach Jasmín a kobylka Nora) používáme pro práci v hospodářství a příležitostně v lese a pro radost jsme vždy měli a máme i koně jezdecké. V současné době to je pětiletá kobylka plemene Apaloosa, které říkáme Máňa. Máňi se na konci března (2008) narodilo její první hříbátko - hřebeček, takže léto tady bude určitě veselé. S chovem oveček jsme začali před pár lety, zdálo se nám to jako dobré řešení pro obhospodařování nerovného, většinou svažitého terénu luk, což je pro horskou oblast typické. A také nás lákala možnost odchovat si vlastní "maso" ekologickým způsobem. Více si o našem chovu ovcí můžete přečíst zde. Naší největší láskou jsou ovšem pejsci. V současné době vychází na každého člena rodiny jeden celý pes a kousek ;-). Pejsky máme především pro radost, i když plemena jsme zvolili tak, aby se dobře hodili jak pro sportovní účely (běháme s nimi agility), tak i k chovu ovcí, hlídání hospodářství a jako společníci. No a dál je v našem hospodářství samozřejmě místo pro pár koček (darmožroutů, jak tvrdím já) a slepičky liliputky. A jak se nám tady na těch Valašských kotárech vlastně žije? Život je tu těžší, než třeba ve městě, kde se člověk může spolehnout na to, že obchod a doktora má "za rohem", město mu prohrne silnice a chodníky, odveze odpadky a postará se o to, aby okolí vypadalo hezky, kdežto my se se sněhem musíme poprat sami, odpadky transportovat na svozová místa, nákupy dělat "do zásoby" a spolehnout se sami na sebe a sousedy. Ale odměnou je nám svoboda a volnost, kdy nám nikdo nenadává, že se náš pes vyvenčil do záhonu růží, posedět pod jabloní můžeme kdy chceme, aniž by nám někdo nadával, že hlučíme a vedle chtějí spát. Za horkých letních večerů se po vyčerpávájícím dni, kdy se třeba sklízí seno, nebo provádí obdobné hospodářské radovánky, oddáváme grilovacím orgiím (na přiložené fotce můžete vidět originální rozdmychávání grilu pomocí obráceného chodu vysavače ;-) a pití dobrého vína. No řekněte sami - kde jinde můžete sedět u horkého grilu, jíst jehněčí stejky z vlastní produkce, pít červené víno a koukat na horu Radhošť osvětlenou zapadajícím sluncem a dýchat voňavý horský vzduch promísený vůní čerstvě posečené trávy? Nebo pozorovat barevný západ slunce po deštivém dni? Jen tady u nás, v našem "Vrabčím Hnízdě".